další jednorázovka

13. listopadu 2010 v 18:39 |  JEDNORÁZOVKY
Tohle se mi stalo ve skutečnosti. Chtěla jsem to udělat napínavější a možná i se špatným koncem ,ale trošku se to zvrhlo a napsala jsem, jak to bylo přesně :D
KOMENTUJTE!!!

"Prosím jeden B-smart mini twister."
"Tady, s sebou?"
"S sebou."
Zatímco prodavačka v KFC vyřizuje mojí objednávku, pozoruju, jak si Sandra objednává. Nakonec si dala to samý co já. Zaplatily jsme a vyšly na ulici.
"Ty jo, já mám hlad!"
"To nejsi sama," zasměju se, a hned, co přejdeme přechod, se pustím do jídla.
"Městská jede až za 20 minut, jdeme si sednout, ne?"
S plnou pusou zakývám hlavou a vyrazíme k nedalekým lavičkám.
"Hele, dvanáctka," otočím hlavu tím směrem, kam kouká Sandra. "Jdeme tam?"
"My čekáme na čtyrku ne?" oponuji a než některá z nás stačí promluvit, už bus odjíždí a na světelné tabuli, kde se promítají zastávky, uvidím "nádraží".
"Jejky, bylo tam napsaný nádraží, měla jsem tě poslechnout," omluvně se zatvářím na Sandru a jdeme vyhodit - teď už prázdné - krabice od jídla a taky se podívat, za jak dlouho jede ta čtyrka. Je tam za dvanáct minut. Hm… Mohlo to být horší. Podívám se na ve tmě rozzářené nákupní centrum IGY. Na velkých světelných hodinách je 17:01.
"Hele, je přesně pět."
"Nene je pět hodin jedna minuta," směje se Sandra.
"Ne, je pět, ty hodiny jim jdou blbě," řeknu a co na to Sandra. Ta jenom vytáhne mobil a displej se rozsvítí.
"Cha, vidíš, mám pravdu, je pět hodin a minuta," vítězně se na mě zašklebí a já se nedám.
"V tom případě ti jdou taky blbě. Uvidíš, že já budu mít přesně pět," řeknu a už z kapsy doluju mobil.
"Sakra, on se zase vypnul!" vyhrknu nevěřícně a taky mírně naštvaně, už mě to štve, dělá to každou chvíli. Sandra se mi začne smát, zatímco já zapínám mobil, hodiny na IGY přeskočí na 17:02. (úžasný, kolik se stane za minutu :D)
"Tááák schválně, na mým mobilu bude určitě 17:01," sebevědomě se usměju a už zadávám PIN. To ne! V duchu mobilu nadávám, že mě zklamal. Chvíli nic neříkám.
"Co je?" zeptá se Sandra.
"Na mým je taky pět a dvě minuty," sdělím jí naoko naštvaně a obě se začneme řehtat.
Za chvilku jede další trolejbus a mám docela radost, že je to čtyrka. Pořád ve mně hlodá červík pochybností, jestli fakt jede na nádraží, ale něco takovýho tam napsaný je, tak snad jo.
"Vybíráš sedadla," řekne Sandra a postrčí mě dovnitř. Dám jízdenku do tý žlutý krabičky, jak označí čas nástupu a Sandra to udělá hned po mně. Kousek dál, vlastně skoro na konci zahlídnu volný sedadla a už tam jdu se Sandrou v patách. Než si stačíme sednout, tak se bus rozjede a my se málem svalíme na jednu hromadu a začneme se potichu tlemit. Naproti ode mě sedí nějakej cikán. Dívá se na mě strašně divně, jako-by stydlivě. Pak se zakření a odvrátí obličej a to samý ještě jednou. Já se radši taky otočím.
"Vidíš toho kluka, je nějakej divnej…" řeknu Sandře.
"A slyšelas toho chlapa za námi, jak…" dopovědět to nestačí, protože ten "chlap za námi" se otočí a zamumlá něco ve smyslu - co po mně chcete. Sandra se k němu otočit nemůže a tak se otočím a já a řeknu, že nic. Otočím se zpátky, ale ten chlápek na mě pořád mluví a já se zas otočím k němu. Tentokrát zažvatlá něco o pivě. Něco o tom, že ho dopil, nebo mi ho snad nabízí. Fuj, jeho dech jeho slova fakt dokazuje, po pivu teda páchne strašně. Zase udělám nějaké odmítavé gesto a otočím se zpátky. Zrovna vstoupil kontrolor a chce po nás jízdenky. Úplně ve mně hrkne. Doufám, že je v kapse… Je tam! Tedy, já jsem neměla důvod se bát, ale na kontrolora jsem narazila poprvý a prostě jsem se lekla…
Ten kontrolor přešel k tomu ožralýmu dědkovi za námi. Nejdřív se nic neděje, ale pak se začnou hádat.
"Dejte mi to do ruky!" rozčiluje se ten kontrolor a já se otočím. Dědek něco drží v polo natažené ruce. Nakloním hlavu a vidím, že je to jízdenka.
"Dejte mi to do ruky!"
"Trhni si…" zrovna zastavíme a dědek se zvedne k odchodu. Ten druhý mu ale blokuje cestu a začnou do sebe strkat. Dědek podle mě moc šancí nemá, ten kontrolor vypadá docela silně.
"Co je, proč strkáte tady do kolegy?!" a jéje další…
Teď mají dědka obklíčenýho. Nojo moc slibně to pro něj nevypadá. Autobusák se zřejmě rozhodl počkat, až to vyříděj.
Ten první kontrolor už zase řve něco ve smyslu, ať mu to strčí do ruky. No tohle! Není to už šikana? Začnou na sebe ještě více řvát a další dva cestující se přidají a začnou řvát taky.
"Vždyť nic neudělal!" zastávají se dědka. Takhle na sebe řvou asi dvě minuty.
"Nevystoupíme?" zašeptá Sandra a já kouknu z okna. Tady to vůbec neznám
"Ne," řeknu a Sandra teda zůstane, i když se tváří dost nejistě. Najednou mě popadne chuť vstát a začít na ně ječet. Něco jako: Co to děláte vy tupci?! Nemůžete se chovat trošku normálně? Tu jízdenku vám dává! A něco takového. Už bych to málem udělala, ale děda vystoupí a situace se poměrně zklidní. Díkybohu! Nevím, jak by reagovali na 14letou holku, která by na ně zničehonic začala řvát. Když si to představím, chce se mi strašně smát a taky mě napadne, že to mohlo dopadnout dost blbě.
Jeden z těch chlapů, co se do toho přidali se tváří nezúčastněně, ale ten druhej chlápek to musí rozmazávat. Nějakej právník nebo co… Jízdenku podá, ale začnou se hádat. Jako s tím kontrolorem.
"Co to děláš…" a něco dál, moc jim nerozumím. Zaposlouchám se.
Téda, tenhle chlap mě fakt baví :D Nejdřív mu tyká a pak mu začne vykat a mluvit spisovně. Fakt bych se nedivila, kdyby to byl právník, některý slova jsou hooodně spisovný. Přijde mi to dost vtipný a taky se tam potichoučku směju. Pořád o tom diskutujou, ale už jim vůbec nerozumím. Za oknem zahlédnu rozsvícené Mercury. Sláva, dojely jsme! Obě se Sandrou vystoupíme a jdeme dovnitř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zefa Zefa | Web | 13. listopadu 2010 v 19:08 | Reagovat

Tak to nakonec dobře dopadlo... ;) :D si tam za nima měla jít =D to by byla prča.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama