Introverti

24. srpna 2012 v 15:01
Opravdu bych chtěla napsat hezký, zajímavý a ucelený článek. Jenomže tohle jsem napsala ve stavu šíleném vnitřním zmatku, myšlenky skákaly jedna přes druhou a.. mylsím, že ani pěkný, ani ucelený to není.. :)

Většinu života žiju s tím, že jsem introvert. Vím to o sobě a myslela jsem si, že jsem s tím smířená, ale možná přece jenom nejsem. Těch pár vzpomínek, které mám ze školky jsou podobné a vždy jsem tam sama a nebo se s někým jen tak trochu lehce bavím. První stupeň základky si nepamatuju. Je mi teprve šestnáct, ale fakt ne. A ten druhý... To jsem měla celá léta svoje čtyři kámošky a všechno bylo fajn. Když se mi občas podařilo pobavit se s někým jiným, byla jsem štěstím bez sebe. Když se mnou kámošky nebyly, většinou jsem se prostě NEDOKÁZALA s nikým bavit.

K napsaní článku mne inspiroval jiný, který jsem našla na jednom blogu. Byl tam tento odkaz: http://psychologie.cz/manual-introverta/ Celý článek je moc zajímavý, ale ještě víc než kdy dřív mě nutí položit si otázku, to jsem skutečně tak DIVNÁ?!

Spoustu věcí v tom článku na mně sedí. To, že v dětství jsem nikdy neměla moc přátel. To, že nikdy nedokážu pohotově a vtipně zareagovat, nikdy ze mě nepadají žádné hlášky. Je tam napsáno, že zatímco extroverty to ani nenapadlo, introverti mají spoustu komplexů. A to je zatracená pravda. Vyčítáme si, že nejsme jiní, lepší, společenštější. Ano, všechno tohle je pravda, jsem to JÁ.
Teď přichází to velké ALE. Dovolila jsem si krátkou část článku zkopírovat, jsou tam vyjmenované věci, kterými introverti vynikají, zatímco extrovertům chybí.

  1. Častěji než jiní přicházejí s originálním řešením (jen jim to déle trvá, protože potřebují čas na hloubkovou analýzu)
  2. Mají dar chápat lidi s jejich slabostmi a schopnost odpouštět chyby.
  3. Málokdy kritizují druhé (zato sebe často).
  4. Umí být sami se sebou, aniž by se nudili.
  5. Vidí věci v souvislostech, jakoby z nadhledu.
Bod první? Noo, tak to opravdu málokdy. Druhý je pravdivý, třetí? Nejsem nijak hrozná, ale řekla bych, že má přílišná sebekritičnost mi opravdu nebrání v tom, abych kritizovala lidi kolem sebe. A bod čtyři? To se musím opravdu zasmát, ha, ha, ha. Já, že se sama se sebou nenudím? A co potom dělám minimálně polovinu prázdnin? Pravda, občas si něco vymyslím a pak se nenudím vůbec, ale nestává se to často. Sama se sebou jsem sice někdy ráda, ale často se při tom ŠÍLENĚ nudím.

A teď se musím ptát. Když už, sakra, jsem introvert, proč nemám alespoň jejich dobré vlastnosti?! Co teda jsem?

V článku jsou pak další věci. Že introverti jsou radši sami doma, než někde venku a trápí se, proč to tak je. Ale u mě to tak není. Já jsem 100x raději, když můžu někám vyrazit. Problém je, že většinou nemám kam. Jsem typ, který se nikam nedokáže vnutit. Prostě ne. Když si moje dvě kámošky spolu sedly na druhý konec třídy, a když jsem přišla já, nevšimly si mě a bavily se dál spolu, tak jsem za nimi nešla. Prostě jsem si šla sednout na schody s tím, že přeci se nebudu vnucovat. A takhle to mám se vším. Vyloženě čekám, až mě k sobě lidi pozvou. A jelikož si tu pozvánku nedokážu obstarat, zůstávám v kruhu.
Pak je tam napsáno, že neradi tráví příliš mnoho času s nějakým člověkem. Když mám s kámoškou dobrý dny a rozumíme si fakt hodně, byla bych s ní POŘÁD. Nejsem nadaná na psaní článků, nebo kreslení a nebo nějakou jinou činnost a málokdy se něčím takovým zabavím třeba dva dny po sobě. Na druhou stranu.. když píšu, že nejsem na nic nadaná, je to klasická ukázka myšlení introverta.

Abych to nějak shrnula. Já chci, chci být s lidmi. A není to nějaká póza, protže když se mi povede být s lidmi, které mám ráda, jsem šťastná a dokonce se objeví ždibeček sebevědomí. Jenže se trápím tím, že lidi, kteří nejsou vyloženě mými přáteli, nedokážu oslovit. Nevím, co říkat, čím zaujmout a tak se jim někdy vyhýbám. Došlo to tak daleko, že když se jdu ven projet na bruslích, tak volím trasu, kde SNAD nebude žádný spolužák. Když jdu na autobus, tak si cestou na zastávku říkám: Ať tam je třeba jenom Venca, nebo jenom Terka a nebo raději nikdo. Ať tam nesedí celá parta prosím!

Jsem introvert a beru to, ale proč, proboha, nemůžu být takový ten člověk, co tráví celý dny doma, když nemyslí na to, že je to zvláštní, tak je šíleně spokojený sám se sebou a je takový rád? Proč nemůžu být nějaká exotka, co celý dny třeba čte a chodí šíleně oblékaná? Tak já nechodím. Chci být s lidmi, ale nevím, jak na to a to je strašný. nedokážu ani psát lidem na Facebooku a přitom, čím jiným bych mohla začít? Čím snažším..?

ALE dočetla jsem se, že druhá polovina života je pro introverty šťastnější, tak snad.. :))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ketsi ketsi | Web | 30. srpna 2012 v 23:36 | Reagovat

Achich, jsem taky introvert a příšerný melancholik.:-(

Popravdě, přála bych si být extrovert. Optimista. Připadne mi, že mají ten svět takový... lehčí. Zábavnější. Kdežto já čučím doma s knížkami, nebo čumím na filmy. Napříč tomu se mi zdá, že mají introverti tolik výhod, že jsou zase v něčem lepší. :o) Ale asi je to jen moje naivní domněnka. Přála bych si se změnit, být ''normální'', ale změnit se,.. To prostě nejde jen tak. Tak snad alespoň ta druhá půlka mého života už bude optimistická a bude stát konečně za to. :-)

(Ještě teď přemýšlím, zda mám vůbec stisknout to stupidní tlačítko - komentovat. Vždyť tohle je stejně komentář na houby, i když blogaře potěší každý komentář, který je na jeho blog napsán. Tak se překonávám a tisknu to tlačítko, které ze mě udělá dementa :o).)

2 Monča Monča | Web | 31. srpna 2012 v 13:11 | Reagovat

Až budeš v prváku, zkus si hned najít kamarád(k)y, budeš to mít jednodušší. Asi to máš těžší, ale když se budeš snažit, věřím že si kamarády najdeš :-).
To já mám mám pohotové odpovědi, hlášky apod. ale zase, extroverti jsou asi takoví hodnější. Mám občas dost jedovaté poznámky, všímám si chyb jiných a vysmívám se jim (nebo spíše- jak komu). Odpouštět vůbec neumím, moje zlost je většinou větší a když se s někým pohádám, cítím tak že je pod mou úroveň se omluvit první.. Nerada jsem často bez kamarádek, nudím se, nemám co dělat.. Knížky moc nečtu.. Ráda jsem žádaná, miluju když se mnou chce být hodně lidí a jsem ráda středem pozornosti když se mám čím chlubit..

Takže, můžeš mít ráda že jsi taková jaká jsi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama